Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sektorální rovnováha, aneb k čemu jsou dobré deficity státního rozpočtu?

20. 02. 2015 19:06:13
V minulém článku jsem se věnoval tomu, jak moderní měnová teorie chápe peníze. V dnešním článku se chci věnovat dalšímu základnímu kamenu MMT: sektorální rovnováze Wynna Godleyho. Ačkoli jde o věc velice jednoduchou a snad i intuitivní, často bývá zanedbávána, a to přes její užitečnost.

Základní předpoklad je, že každá transakce má dvě strany. Aby obchodník mohl vydělávat (tj. mít příjem) někdo musí utrácet. Má-li majitel sámošky vydělat stovku, zákazník musí stovku utratit. Dohromady to bude vždy nula. Má-li mít majitel sámošky zisk, musí od zbytku ekonomiky (domácností, jiných firem a státu) přijmout víc, než kolik utratí (zbytek ekonomiky přijme od něj). Aby jeho firma byla v plusu (přebytku), zbytek ekonomiky musí být v mínusu (deficitu).

Profesor Wray používá frázi: “It takes two to tango,” kterou lze volně přeložit jako: “K tanci potřebujete dva.” Aby někdo mohl hromadit peníze (úspory), někdo jiný musí utrácet – úspory musí snižovat, nebo se zadlužovat (pokud úspory nemá nebo je nechce utrácet). Tohle ale neplatí pro stát, který vydává svou měnu. Ten nemusí hromadit úspory ani si půjčovat k tomu, aby mohl utrácet – peníze si “natiskne” (viz minulý článek). A to je nesmírně důležité. Proč? To nám ukáže právě sektorální rovnováha, kterou si vysvětlíme na hypotetickém příkladu.

Představte si ekonomiku ČR jako obrovský hrnec, u kterého stojí tři lidé. První reprezentuje vládu (de facto ministerstvo financí a centrální banku), druhý domácí soukromý sektor (domácnosti a firmy, které sídlí v ČR) a třetí osoba reprezentuje zbytek světa (všechny zahraniční firmy, vlády a domácnosti). Všechny tři osoby do tohoto hrnce sypou peníze (tj. utrácí mezi sebou) a všechny si z hrnce berou (mají nějaký příjem – útrata jednoho je příjem druhého). Ten kdo si bere víc než do hrnce dává, má přebytek, kdo naopak více dává a méně bere má deficit.

Z toho, co jsme si dosud řekli, je jasné, že přebytky a deficity jednotlivých osob (sektorů) musí dát dohromady nulu. Peníze se v hrnci neberou samy od sebe, pokud si někdo chce z hrnce vzít víc, než do něj dá, někdo jiný musí naopak dát do hrnce víc, než si z něj vezme.

Konkrétní příklad: Vláda má příjmy 700 mld. a výdaje 900 mld. (deficit 200 mld.), zbytek světa má příjmy 300 mld. a výdaje 200 mld. (přebytek 100 mld.) Z toho plyne, že soukromý sektor má při příjmech 400 mld. výdaje 300 mld. (přebytek 100 mld.) Deficit a přebytky dají dohromady nulu.

Takto to funguje i v reálném světě:
Finanční rovnováha sektorů USA jako % HDP, čtvrtletně roky 1952 až 2010*

Co na grafu vidíte je, že jde o zrcadlový obraz: to, co dají dva sektory na jedné straně vyrovnává třetí sektor tak, že výsledek je vždy 0. Např kolem roku 2001 měla vláda a zbytek světa dohromady přebytek cca 5 % HDP, který byl vyrovnán deficitem soukromého sektoru ve výši právě cca 5 % HDP.

Dosud pěkná teorie, byť založená na pozorování reálného světa a logice, řeknete si. Co to ale znamená? Jaký to má význam?

Ti, kdo si graf pozorně prohlédli, si všimli, co se stalo v předkrizových letech (cca v letech 1995-2008): deficit vlády byl většinou malý, nebo dokonce hospodařila s přebytkem (roky 1995-2001, 2004-2008). Dále, zbytek světa si držel velký přebytek (to je z pohledu USA deficit obchodní bilance – dovezli víc, než vyvezli), který vyvažoval velký deficit soukromého sektoru (to jsou ty dva modré “hrby” v záporné části). Co to znamená? V tehdejších letech výrazně klesaly úspory Američanů, a soukromý sektor se zadlužoval. To byly příznaky vzniku bubliny, která splaskla v roce 2008 a která vedla ke globální finanční krizi.

Víte, kdy naposledy vláda USA měla po delší dobu přebytky státního rozpočtu, pomineme-li Clintnovy administrativy? Celá 20. léta. Ano, přesně tak, od roku 1920 do roku 1930 měl rozpočet USA každý rok přebytek (viz data na webu Bílého domu, anglicky). Co následovalo, všichni víme.

K jakému závěru nás tento článek vede? Pokud má země deficit obchodu se zahraničím, pak je v našem zájmu, aby vláda měla deficit***, který jej vyváží. Když nebude mít deficit, ale přebytek nebo vyrovnaný rozpočet, pak bude výsledkem deficit sektoru soukromého. Budou mu klesat úspory nebo se bude zadlužovat. Zatímco stát s vlastní měnou může peníze tisknout, a dluh proto není až tak velkým problémem, velký dluh soukromého sektoru problém je.**

Obecně lze také říci, že je v našem zájmu, aby soukromý sektor měl přebytky. Pokud ty nefinancuje obchod se zahraničím (přebytek obchodní bilance, nebo-li deficit pro zbytek světa), musí je pomocí deficitů financovat vláda.

Ještě větší problém nastane ve chvíli, kdy se stát vlastní měny vzdá: buď svou měnu naváže na jinou, nebo tu jinou měnu rovnou přijme za vlastní. Třeba Euro. Ale o tom ale zase jindy.

V příštích článcích se budu věnovat například těmto tématům:

  • Co financuje státní výdaje států s a bez vlastní měny?
  • Krize eurozóny: proč vznikla, byla nevyhnutelná a jak ji řešit
  • Islandská finanční krize

Doporučená četba:
WRAY, L. Randall. Modern money theory: A primer on macroeconomics for sovereign monetary systems. Palgrave Macmillan, 2012.

* Graf převzat z WRAY, L. Randall. Imbalances? What imbalances? A dissenting view. 2012.
** Viz např. Španělsko, Portugalsko, Irsko a Island, kde před rokem 2008 měly vlády malé deficity i celkový dluh, soukromý sektor měl velký dluh (vše jako % HDP) . Podrobněji o tomto v jedno z příštích článků.
*** Původní "musí mít deficit" jsem na základně zpětné vazby v komentářích zpřesnil na "je v našem zájmu, aby vláda měla deficit."

Autor: Jakub Peša | pátek 20.2.2015 19:06 | karma článku: 7.91 | přečteno: 636x

Další články blogera

Jakub Peša

Trojjedinnost peněz

Mnoho lidí nerozumí tomu, že peníze jsou jen abstraktní věc bez vnitřní hodnoty. V tomto článku přistupuji k penězům komplexně a snažím se zbylé nejasnosti vysvětlit.

13.9.2015 v 12:35 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 480 | Diskuse

Jakub Peša

Požadavek splacení státního dluhu nedává smysl

Mezi ekonomy a většinovou populací existuje přesvědčení, že stát by měl svůj dluh splatit, respektive, že by s postupem času mělo docházet k jeho redukci. Toto přesvědčení je naprosto mylné. V tomto blogu se snažím ukázat proč.

25.8.2015 v 14:34 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 2270 | Diskuse

Jakub Peša

Proč státní dluh není problém?

Občas se v médiích, ať už je to z úst politiků, novinářů či dokonce ekonomů, dozvíme, že státní dluh dosáhl takové a takové výše, že je to problém a měli bychom s tím něco dělat. Jenže tomu tak není.

10.8.2015 v 19:37 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 992 | Diskuse

Jakub Peša

Krize eurozóny: skutečně dluhová?

V současné podobě je eurozóna chybný projekt a vstup do ní proto rozhodně nemůže být pro ČR na pořadu dne. V článku toto tvrzení podkládám argumenty.

1.6.2015 v 10:46 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 642 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Pavel Opl

Prokletí dotací v ČR. Rozhledny v údolích, golfové resorty atd.

Statisíce domácností nemá obecní vodovod a tisíce obcí nemají čističky odpadních vod. Zato si všichni mohou odskočit na golf či zdolat rozhlednu výšky urostlé jabloně ...

23.7.2017 v 8:54 | Karma článku: 32.34 | Přečteno: 837 | Diskuse

Vladimír Janák

Hledáte na Googlu? Mluvte na něj!

Aplikaci Google máte ve svém mobilu patrně i Vy. Stačí kliknout a napsat, co chcete vyhledat na internetu. Může to být jednodušší a rychlejší? Ano může.

21.7.2017 v 13:57 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 222 | Diskuse

Hana Stastna

Návrat k výživné pravdě a plnotučné lásce jde jako po másle

„Kdybych já měl, co bych já chtěl, já bych si nestejskal: krajíc chleba a kus másla, já bych si zavejskal,“ hlásá stará lidová písnička z Klatovska. Hospodyňky i novináři se podivují nad překotným zdražováním másla.

21.7.2017 v 9:14 | Karma článku: 17.02 | Přečteno: 733 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Proč líp už být nemůže

Je to jen několik málo dnů, co můj manžel napsal článek o aktuálním stavu ekonomiky. Přesněji řečeno o tom, že období ekonomické hojnosti a růstu už narazilo na své limity.

21.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 46.60 | Přečteno: 11891 | Diskuse

Eva Kislingerová

Není dotace, jako dotace

Jsem si jista, že pokud by si dal někdo práci s vyhledáváním nejčastěji frekventovaných slov v domácí politice a hospodářství, na jednom z prvních míst by se nepochybně objevil termín „dotace“.

20.7.2017 v 21:28 | Karma článku: 11.52 | Přečteno: 415 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 873
Student mezinárodních vztahů na FSS MU, člověk zajímající se o svět kolem sebe, kterému není lhostejné, v jaké čtvrti, městě a zemi žije.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.