Občas se v médiích, ať už je to z úst politiků, novinářů či dokonce ekonomů, dozvíme, že státní dluh dosáhl takové a takové výše, že je to problém a měli bychom s tím něco dělat. Jenže tomu tak není.
Ještě než se pokusím tento blud vysvětlit, rád bych zdůraznil, že plýtvání státu, na rozdíl od dluhu, problém je.
ČR je měnově suverénní země a má svou měnu i dluh plně pod kontrolou. V dřívějších textech jsem vysvětlit, že peníze jsou dluh. Například bankovky jsou v účetní závěrce ČBN vedeny jako její dluh. Platí to ale i obráceně: dluhy jsou peníze. Takže třeba státní dluhopisy, jsou stejně jako bankovky, peníze. Rozdíl je v jejich likviditě, a úroku (peníze mají nejvyšší likviditu a nulový úrok, dluhopisy nižší likviditu, ale nesou úrok). Nyní, když máme jasno v tom, že peníze a dluh jsou totéž, konečně uvidíme, proč není státní dluh (ve vlastní měně) špatný.
Tisknutí peněz a půjčování si je pro stát totéž
Nyní si na jednoduchém příkladu vysvětlíme, jak stát tiskne peníze. Dejme tomu, že ČR měla v roce 2015 vyrovnaný rozpočet. Těsně před koncem roku ale přišly přívalové deště a následné sesuvy půdy zavalily silnice. Kde teď stát vezme na opravy silnic? Natiskne peníze, tedy si je půjčí. Stát natiskne dluhopisy, třeba se splatností 2 roky a úrokem 3 %, spadají tak do tzv. M3, neboli širokých peněz. Tyto dluhopisy v hodnotě 1 mld. prodá. Soukromý sektor, který je koupí, tak přijde o 1 mld. bezúročných bankovek a dostane 1 mld. dluhopisů. Stát onu miliardu použije k zaplacení soukromých firem k opravě silnic. Soukromý sektor teď má nejen 1 mld. korun v dluhopisech, ale i 1 mld. korun v hotovosti. Finančně soukromý sektor zbohatl o 1 mld. (za dva roky dokonce o ty úroky navíc). Stát natiskl nové peníze, které mají podobu státních dluhopisů (vyjde to nastejno, jako kdyby si soukromý sektor otevřel spořicí účet u ČNB).
Teď si ale řeknete, co za ty dva roky, až bude muset stát zaplatit nejen jistinu, ale i úroky? To je jednoduché. Půjčí si na ně, a soukromý sektor tím ještě více zbohate. V podstatě se zopakuje to, co jsem popsal výše, s tím rozdílem, že místo opravy silnic půjde o “splátku dluhu”. Uvozovky píši záměrně, protože stát svůj dluh splatit v podstatě ani nemůže. Není čím. Všechny peníze jsou totiž dluh. Když stát splácí dluh (dluhopisy) pomocí bankovek, v podstatě se jen mění dlužník, a to z ministerstva financí (dluhopisy) na ČNB (bankovky).
Pozorným čtenářům už začíná být jasné, že státní dluh potřebujeme (k tomu jak si některé země mohou dovolit jej nemít se vrátím v závěru). Co víc, chceme, aby rostl. Nepřišlo vám nikdy podivné, že mezi ty nejvyspělejší a nejbohatší země patří ty, které také nejvíce dluží? Velká Británie se zadlužila kolem roku 1700 a od té doby svůj dluh nikdy nesplatila. USA se ve 20. století enormě zadlužily. Japonský státní dluh přesahuje 200 %.
Rostoucí ekonomika potřebuje více peněz
Určitě souhlasíte s tím, že celonárodní obchodní řetězec jako je Tesco nebo Kaufland potřebuje ke svému chodu více peněz (vydělat, ale i utratit) než sámoška v Horní Dolní. Podoně vás nepřekvapí, že Německo potřebuje ke svému chodu více peněz než Dánsko.
Pak vás ale nemůže udivit, že ČR v roce 2015 potřebuje více peněz, než měla ČR v roce 2000. A peníze jsou dluh. Proto musí mít ČR v roce 2015 větší dluh než měla před 15 lety a je to tak správně.
Daně ničí peníze
Z vybraných daní se nic neplatí. Neplatí se z nich opravy silnic, ani platy učitelů. Nic. Peníze, které se vyberou na daních, jsou zničeny. Jak je to možné? Je to prosté. Peníze, jak už jsem několikrát napsal, jsou dluh – dluh státu. Když se dlužní úpis navrátí k tomu, kdo jej vydal, dluh je splacen. Představte si, že pomáháte svému sousedovi na stavbě. A když je hotovo, dá vám dlužní úpis, na kterém stojí: Franta Novák dluží svému sousedovi 200 hodin lidské práce. S Frantou se domluvíte, že jedna hodina lidské práce má cenu dvou lahváčů a on vám dá 400 lahváčů. Co následuje? Buď mu dlužní úpis vrátíte, nebo jej zničíte. Teď si za Frantu dosaďte stát. Jediný rozdíl je v tom, že stát jakožto suverén, po vás může chtít ten dlužní úpis zpět, aniž by vám dal lahváče. A to jsou daně. Stát s jejich pomocí ničí peníze a tím reguluje jejich množsví v ekonomice (snižuje nabídku).
Na závěr se vrátíme k tomu, proč některé státy nejsou zadlužené a může se tedy zdát, že dluh nepotřebují. Jde o státy jako Norsko, Saúdská Arábie či Čína. Tyto státy nemusí mít vysoký státní dluh protože k nim peníze přitékají ze zahraničí, ať už je to za ropu, nebo smartphony. Když Čínská firma vydělá na výrobě iPhonů pro Apple, vymění si peníze u čínské centrální banky. Ta natiskne juany, které v její účetní uzávěrce budou stát jako závazek (pasivum/dluh), vůči pohledávce (aktivum), kterou budou představovat dolary.
Pokud v ČR v blízké době neobjevíme naftu či jiný nerostný zdroj, nebo se nestaneme dílnou světa, budeme státí dluh v korunách potřebovat. A bude dobře, když poroste.
