Trojjedinnost peněz

Mnoho lidí nerozumí tomu, že peníze jsou jen abstraktní věc bez vnitřní hodnoty. V tomto článku přistupuji k penězům komplexně a snažím se zbylé nejasnosti vysvětlit.  

Už na střední škole se studenti učí, že peníze plní tři funkce: prostředku směny, zúčtovací jednotky a uchovatele hodnot. Nevím jak vám, ale mě toho více v hlavě neutkvělo. A to je škoda. Jak totiž ukazuje výzkum, penězům rozumět teprve začínáme. Problémy s porozuměním penězům mají i ekonomové, neboť v současnosti převládající neoklasický proud klade příliš důrazu na funkci peněz jako prostředku směny a jejich ostatní funkce zanedbává. Přitom je třeba na všechny tři jejich funkce klást raději vyváženější důraz. V tomto článku si všechny tři funkce peněz vysvětlíme.

Peníze jako zúčtovací jednotka

Peníze jsou abstraktní jednotkou. Podobně jako metry, kilogramy nebo stupně Celsia něco měří. Jednotkou nejsou ovšem peníze obecně, ale jednotlivé měny konkrétně: tedy české koruny, americké dolary, euro, japonský jen. Skoro každý stát používá svou vlastní jednotku. Je to podobné jako když USA měří teplotu ve Fahrenheitech a třeba ČR v Celsiích. 

Každá jednotka ale něco měří. Co tedy měří peníze? Peníze měří závazek, nebo-li dluh. Vyčíslují ho. Představte si, že pro mě hodinu pracujete, načež vám já dám jako odměnu 100 korun. Vyčíslil jsem tak hodnotu vaší práce na 100 korun. Díky tomuto vyčíslení mohu následně porovnávat, například hodnotu hodiny své a vaší práce. 

S touto funkcí peněz velmi úzce souvisí jejich další funkce, a sice prostředku směny.

Peníze jako prostředek směny

Tato funkce bývá často ekonomy přeceňována, chybou by bylo i její podcenění. Jak jsem uvedl výše, peníze jsou jednotka, a jako takové jsou abstraktní. Stejně jako metry, stupně Celsia či body ve volejbalovém zápase, reálně neexistují. Nemůžete si šáhnout na jeden metr, 13 °C ale ani na 20 bodů. Na co si ovšem můžete šáhnout, je metrová deska, teploměr, či počítadlo na stolku rozhodčího. Abstraktní znamená, že ta věc jako taková neexistuje, je konstruktem lidské mysli. V reálném světě existuje jen něco, co ji reprezentuje, tedy představuje, vyjadřuje. V případě peněz jsou tou věcí mince, bankovky a záznamy na účtech v bance.

Pokud máte v peněžence tisícikorunovou bankovku, nemáte 1000 korun reálně, není to reálný statek. Je to “právní dokument” vyjadřující váš nárok, vaši pohledávku. Není to reálná věc, reálný statek, ale finanční, tedy abstraktní. Vyjadřuje váš nárok na služby či zboží v hodnotě 1000 korun. 

Jak tedy peníze fungují jako prostředek směny? Vysvětlím na příkladu. Váš soused Josef je státní úředník. Za svou práci (reálný statek) dostává od státu bankovky (finanční statek). Tyto bankovky říkají “Stát dluží Josefovi reálné statky v hodnotě uvedené na těchto bankovkách.” Mohli bychom říci, že dluh státu je splacen, Josef dostal za práci peníze. Jenže jak jsme si popsali dříve, peníze nejsou reálná věc nýbrž abstraktní. V čem tedy spočívá funkce prostředku směny? V tom, že bankovky (finanční statek) jsou mezičlánkem směny dvou reálných statků. Josef totiž půjde do supermarketu a nakoupí chleba, salám, pivo, … opět reálné statky. Peníze jako finanční statek jsou mezičlánkem mezi dvěma reálnými statky: Josefovou prací pro stát a potravinami, které nakoupil v supermarketu.

Peníze tedy vyjadřují vztah mezi Josefem a státem, vztah dluhu, neboli závazku. 

Já vím, je to docela zamotané. Proto uvedu ještě jeden příklad vycházející z doložených historických událostí. Anglický kolonizátor přijede na karibský ostrov a prohlásí jej za součást britského impéria. Chce zavést koloniální správu, postavit cesty, zbudovat sídlo guvernéra atd. Má ale problém: domorodcům se nechce nijak zvláště pracovat. Peníze nechtějí, a s pistolí u hlavy nepodávají zrovna nejlepší výkon. Současně guvernér řeší ještě jeden problém: jak ekonomiku ostrova monetizovat, tedy jak v ní zavést peníze, když za práci je domorodci nechtějí. Oni je totiž nepotřebují. Vše nutné k přežití si vypěstují či uloví. Jak je donutit přijímat plat v librách? Jednoduše: zavedete daň. Každý obyvatel pak potřebuje libry ke splacení daně a bude tedy ochoten za libry pracovat. Za reálnou práci dostanou finanční statek. Jenže to ještě nevyřešilo problém s monetizací ekonomiky. Chcete-li, aby libry používali obyvatelé i v transakcích mezi sebou, musí jim po zaplacení daní nějaké libry zbýt. Co to znamená? Guvernér musí vyplatit na mzdách více, než vybere na daních zpět. Musí mít schodkový rozpočet!

Peníze jako uchovatel hodnoty

Poslední funkcí peněz je uchování hodnoty. Peníze podle ní jsou schopny uchovávat hodnotu v čase. Prodáte svůj výrobek, ale jiný výrobek si koupíte až za týden. Peníze uchovali hodnotu po dobu jednoho týdne. Tato funkce je nicméně sporná. Vzhledem k tomu, že dnešní peníze nemají žádnou vnitřní hodnotu, je toto uchování spíše problematické – a to kvůli inflaci. Pokud tedy zrovna nenastane deflace, peníze hodnotu v čase spíše ztrácí, než aby ji uchovávaly. Výjimkou může být snad jen využití změny kurzu dvou měn. 

Definice peněz

Před závěrem bych rád zmínil dle mého názoru výstižnou definici peněz podle Rodgera Malcolma Mitchella. Současné peníze (tedy od roku 1971) musí podle tohoto autora splňovat 4 kritéria:

1. Peníze musí být definovány ve standardní jednotce měny, např. tedy v českých korunách.
2. Peníze nemají žádnou vnitřní hodnotu, žádné fyzické užití. Jde tedy o abstraktní věc.
3. Poptávka po penězích je určena jejich rizikem (nebezpečí bankrotu či devalvace – tedy inflace) a jejich odměnou (úroková míra).
4. Peníze musí být vlastněny jinou entitou než tou, která je vydala. Když stát prostřednictvím ČNB natiskne bankovky, ty se stávají penězi až ve chvíli, kdy jsou vyplaceny, tedy opustí budovu ČNB, a opět přestávají být penězi, když do budovy vstoupí. 

Rozdíl mezi penězi a “money thing”

Na úplný závěr bych rád vysvětlil tento rozdíl, který vyplývá z výše zmíněného, přesto nemusí být ale každému jasný. V anglické literatuře se vyskytuje rozlišení mezi “money” a “money thing”, tedy mezi “penězi” a “peněžní věcí”. Problém je, že většina lidí, včetně ekonomů, považuje obě věci za jedno a totéž, respektive si myslí, že money thing jsou peníze. Peníze jsou abstraktní věc, nelze si na ně šáhnout, je to zúčtovací jednotka. Na druhou stranu, na peněžní věc si lze sáhnout. Peněžní věc je to, co reprezentuje peníze v reálném světě, peněžní věc je věc, která reprezentuje společenský vztah závazku v reálném světě. Peněžní věc může být tedy prakticky cokoli: bankovka, mince, lastura, provázek, kožešina, cigareta, hůlka z lískového dřeva, záznam na bankovním účtu, zkrátka cokoli. Podstatné je, co tato věc vyjadřuje: ten, kdo mi ji dal, je mi zavázán, za mou službu či zboží. Peníze jsou dluh (v reálném světě vyjádřený pomocí peněžních věcí).