O penězích? (2. díl)

V druhém díle se zaměříme na hierarchii peněz. Ta nám pomůže pochopit fakt, že peníze jsou dluh. V závěru se pak podíváme na jednoduchý případ fungování peněžního systému v měnově suverénním státě jako je ČR.

Tento článek navazuje na první díl, který vysvětluje některé předpoklady, se kterými v tomto článku pracuji.

Hierarchie peněz

Ne všechny dluhy jsou si rovny. A jelikož peníze jsou dluhy, platí tedy, že ani všechny peníze jsi nejsou rovny, existuje mezi nimi hierarchie. Peníze v rámci hierarchie jsou většinou směnitelné v poměru 1:1, ale ne vždy a všechny. Pro názornost jsem sestavil tento diagram, který by měl pochopení celé věci usnadnit. Chtěl bych upozornit, že v rámci této kapitoly jsou termíny peníze, závazek a dluh zaměnitelné. 

Tato pyramida zobrazuje hierarchii peněz, resp. dluhů. Nejvyšší postavení náleží tomu, jehož závazky přijímá každý, tedy státu*. Jeho závazky přijmete vy, já, přijme je váš kadeřník, přijmou je v potravinách a přijme je i vaše banka. Následují závazky bank. Jejich závazky přijmete vy (je to váš běžný či spořící účet), se státem už to tak snadné není**, podrobně to rozebereme níže. Stát přijímá především své vlastní závazky (tj. úzké peníze = oběživo a rezervy). Pod bankami mohou být jedno či dvě patra, podle toho, zda se rozhodneme domácnosti a firmy spojit či oddělit. Závazky firem a domácností přijmou za určitých okolností banky, ale už ne stát. 

V rámci hierarchie tedy platí jednoduché pravidlo: každý si nechá zaplatit svými závazky, nebo závazky toho, kdo je výš v hierarchii. Závazky toho, kdo je pod ním, přijme jen za určitých okolností. Např. banka od vás vždy přijme hotovost, tedy peníze (závazek) státu a taky své závazky, resp. závazky jiné banky. Za určitých okolností jste i vy (jako domácnost) schopni vytvořit peníze, které od vás banka přijme. Jde o situaci, kdy si jdete vzít půjčku od banky (banka přijme váš závazek). 

Když přijdete do banky a ta shledá, že jste úvěruschopní, vytvoří dva účty: jeden s např. + 1 000 000, druhý s - 1 000 000***. Banka vám dá k dispozici + 1 milion svých peněz (dluhu) a od vás si vezme 1 milion dluhu (vašich peněz). Banka od vás tedy přijme vámi vytvořené peníze (váš závazek) jen pokud má důvěru v to, že tento závazek (ten - 1 milion + úroky) uhradíte pomocí závazku někoho, kdo je v hierarchii výše než vy. To je ona úvěruschopnost: úvěru schopní jste tehdy, když banka věří, že např. během jednoho roku budete schopni splatit 1 milion (+ úroky) pomocí hotovosti (státní peníze) nebo převodem z účtu (závazek nějaké banky). Jak říká Hyman Minsky, peníze (závazky, dluh) tedy může vytvářet každý. Problém je zajistit, aby jej někdo jiný přijal. 

A právě ono zajištění, aby námi stvořené peníze někdo přijal, závisí na naší schopnosti získávat peníze někoho, kdo je v hierarchii nad námi. Domácnosti peníze nemají přímý přístup k závazkům státu. Státní zaměstnanec nebo důchodce nedostane bankovky od přímo od státu. Buď mu přijdou poštou, nebo na účet a on si je vybere z bankomatu. Banky oproti tomu mají zvláštní postavení. Mají přímý přístup k penězům státu a mohou si je od něj půjčovat. Tím “přímý přístup” mám na mysli to, že banky mají vklady v centrální bance (tzv. povinné rezervy, z pohledu bank jsou to pohledávky vůči ČNB). Stát tak při platbách de facto přijímá i peníze bank, a to v tom smyslu, že peníze bank mění v poměru 1:1 za rezervy, což jsou jeho vlastní peníze (více vysvětleno v příkladu v závěru). Naopak domácnosti mají přístup ke státním penězům pouze zprostředkovaný, a to právě přes banky. Toto je důvod, proč jsou peníze bank akceptovatelnější než peníze firem či domácností.

Příklad: Aneb jak peníze (ne)obíhají v ekonomice

Stát si objedná počítač od firmy Kompl za 10 tisíc Kč. Za tento reálný statek zaplatí finančními statky – penězi. Firma Kompl má účet u banky Apolo. Stát vydá příkaz své bance, tj. ČNB, k platbě na účet firmy Kompl. ČNB navýší o 10 tisíc Kč rezervy banky Apolo a tato banka navýší účet firmy Kompl o 10 tisíc. Stát vytvořil 10 tisíc korun. Závazky ČNB vůči bance Apolo se zvedly o 10 tisíc (aktiva banky Apolo narostla o 10 tisíc) a závazky banky Apolo vůči firmě Kompl se zvedly o 10 tisíc (aktiva firmy Kompl narostla o 10 tisíc). Žádná z těchto transakcí nebyla přesunem bankovek. Jediné, co se měnilo, je vyjádření dluhů v zúčtovací jednotce (v Kč). Změnily se účetní záznamy, žádná reálná věc nikam neputovala. Úředník sedl za počítač a přepsal číselnou hodnotu účtů. 

Řekněme, že před nákupem byl státní rozpočet vyrovnaný. Jsou dvě možnosti, co mohlo následovat. První je, že stát vydal dluhopisy. Tzn. že bance Apolo snížil rezervy o 10 tisíc a místo toho jí dal dluhopisy, tedy de facto termínovaný účet v centrální bance (za 5 let vám vyplatíme počáteční vklad + úroky). Přebytek úzkých peněz byl odsán pomocí dluhopisů.

Druhou možností je, že by k vydání dluhopisů nedošlo. Pak by banka Apolo měla o 10 tisíc rezerv více, než před nákupem počítače státem. Na účtu firmy Kompl přibylo 10 tisíc, banka Apolo ale potřebuje navýšit rezervy jen o 200, protože v ČR jsou povinné rezervy jen 2 % vkladů. Banka Apolo by proto měla na účtu v ČNB o 9 800 rezerv víc, než potřebuje. Tyto přebytečné rezervy by mohla nabídnout na mezibankovním trhu. Pokud by se tato nabídka nepotkala s poptávkou, došlo by k poklesu mezibankovní sazby. Zde je vidět, že dluhopisy slouží k tomu, aby odsály přebytečné rezervy a tím ČNB reguluje mezibankovní sazbu (v tomto případě zabraňuje jejímu snížení).

Aby byl příklad dokončen, podíváme se na to, jak proběhne platba daní. Daně jsou ostatně spolu se zvykem důvod, proč firma Kompl od státu převzala jako platbu za počítač (reálný statek) peníze (finanční statek). Řekněme, že stát uvalil na zisk firem 15% daň. Firma Kompl proto vydá příkaz k platbě své bance Apolo, a sice aby převedla 1 500 Kč na účet státu (resp. finančního úřadu). Banka Apolo tedy sníží svůj závazek vůči firmě Kompl (sníží číslo na účtu firmy) o 1 500 a stát sníží o 1 500 rezervy banky. Opět, žádná reálná věc, žádné bankovky, nikde neputují. Nic se nepřesouvá, jen se snižují čísla. Peníze jsou jakoby ničeny.

Prakticky může existovat u ČNB účet ministerstva financí, který je na počátku příkladu snížen o 10 tisíc, při vydání dluhopisů navýšen o 10 tisíc a na konci navýšen o 1 500. Toto je ale jen “recordkeeping” – dělání záznamů. Ať už ten účet existuje nebo nikoli, nic by to na celé věci neměnilo, a to proto, že ČR je měnově suverénní stát, který vydává svou vlastní měnu.

Co z tohoto všeho plyne? Především jedna věc – státní dluh ČR může být kdykoli splacen. Nemusí být sníženy výdaje nebo navýšeny daně za účelem dosažení přebytkového rozpočtu, který by vedl k hromadění peněz za účelem splácení dluhu. Není to tak, že peníze někde jsou (přebytky, zůstatky na účtech) a jinde nejsou, chybí (dluhy). Vše jsou jen záznamy závazků a pohledávek (tedy dluhů), vyjádřené ve státem určené zúčtovací jednotce. 

Dokud je státní dluh nominovaný v korunách, není nezbytně problémem. Zároveň ale platí, že není vhodné jej celý naráz splácet. Z několika důvodů. Například proto, že by taková ”injekce” peněz do ekonomiky vedla k inflaci. Další důvod může být, že jedním z důsledků dluhu je zájem věřitelů na přežití a fungování státu, neboť chtějí, aby jim byl dluh splacen.

Státní dluh ČR tedy není problémem. Může se jím ale stát (jeho růst i redukce). Abychom tomu předešli, je důležité správně porozumět tomu, jak v současnosti peníze fungují.

* Toto platí uvnitř státu, pro celý svět (v mezinárodním prostředí) by byly na vrcholu USA, jejichž závazky přijímá téměř každý na světě.
** Stát je de facto přijme také, ale ne přímo, nýbrž skrze své rezervy. Viz níže v textu.
*** K tomu, aby tohle mohla udělat, nepotřebuje banka ani korunu. Prostě ty dva účty vytvoří. Rezervy hledá následovně, tedy zpětně, na mezibankovním trhu. (SHEARD, Paul. Repeat after Me: Banks Cannot and Do Not ‘Lend Out’Reserves. Standard & Poor’s, 2013.)

Doporučená literatura:

• BELL, Stephanie. The role of the state and the hierarchy of money. Cambridge Journal of Economics, 2001, 25.2: 149-163.