Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč Řecko oddlužit?

13. 05. 2015 14:27:02
Abychom byli schopni řeckou krizi pochopit a vyřešit, musíme se na ni dívat nikoli očima ekonoma, ale politického ekonoma. Odpověď na otázku zda Řecko oddlužit musí totiž vycházet z průsečíku ekonomiky, politiky a morálky.

Ekonomická rovina

Chceme-li odpovědět na tuto otázku, musíme si uvědomit, že samotná ekonomie nám ji nemůže poskytnout. Odpověď musí vycházet z průsečíku ekonomie, politiky a také morálky. Začněme ekonomickými fakty*, neboť ta jsou víceméně nesporná a lze je snadno vyjádřit pomocí čísel. Řecký vládní dluh dosahuje v roce 2015 177 % HDP. Samo o sobě toto číslo problematické není. Dalším faktem je, že Řecko používá de facto cizí měnu – euro. Cizí proto, že ji Řecká vláda nevydává, musí ji vybrat na daních, nebo si ji půjčit. A přidáme ještě dvě fakta: Řecký externí dluh činí necelých 420 mld. euro. Aby Řecko mohlo splácet své (především vnější) dluhy, musí získat eura ze zahraničí, tedy mít přebytek obchodní bilance. Ta je v Řecku od roku 2001 záporná. Jinými slovy, Řecko nemá příjem, z kterého by dluhy splácelo a tudíž je splácí jen z dalších půjček. To není nijak překvapivé, proto první ani druhý záchranný program nepomohly.

Morální a politická rovina

Nyní se přesuňme do roviny morální. Jak trefně poznamenává antropolog David Graeber, prohlášení, že dluhy se mají platit “není ekonomické, ale morální. Konec konců není placení dluhů tím, v čem vlastně morálka spočívá?” ** To přeci říká i retributivní spravedlnost – zločin je třeba potrestat a dluh splatit. S takovým prohlášením bude pravděpodobně každý z nás souhlasit a nebude mít výhrady.

Problém nastává, když se do celé věci vloží politika a z dluhu se stane, ať už úmyslně či nikoli, politický nástroj. Například když válku vyhraje ten, kdo ji vyhrát neměl. Názorný příklad zmiňuje již citovaný Graeber: Když černošští otroci na Haiti povstali a vyhlásili svůj svobodný stát, Napoleon vyslal armádu, která měla ostrov navrátit do područí Francie. Jenže tato armáda byla poražena. Napoleon proto na ostrov uvalil nesplatitelný dluh 150 milionů franků (ekvivalent dnešních 18 miliard dolarů), které žádal jako náhradu za plantáže a válečné ztráty. Ostatní národy, včetně USA, požadavek Francie podpořily a na Haiti uvalily embargo, dokud nebude dluh zaplacen. Haiti je od té doby synonymum dluhu, chudoby a lidské nouze.*** Dovedete si představit, že by podobným způsobem řešila svou prohranou válku se severoamerickým koloniemi Velká Británie a našla by stejnou mezinárodní podporu při vymáhání svého dluhu?

Řecký případ

Nyní zbývá představený teoretický rámec napasovat na řecký případ. V prvé řadě je potřeba odmítnout tezi, že Řecko se nachází v situaci, za kterou si může samo, neboť falšovalo statistiky. To je sice zcela jistě špatné, nicméně to není hlavní příčinou řecké situace. Spíše ji jen zhoršilo. Hlavní příčina problému je v samotném nastavení eurozóny. Ta je v současnosti nastavena tak, že konkurenceschopné země získávají (Německo) a ty nekonkurenceschopné (Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie) naopak ztrácí, tedy se zadlužují. Kdyby každá ze zemí měla svou měnu, rozdíl v konkurenceschopnosti by se automaticky vyrovnal pomocí změny kurzů. Řecká měna by pod tíhou dovozů oslabila. Zahraniční zboží a služby by pro Řeky zdražily (pokles dovozu) a naopak řecké zboží a služby by pro cizince zlevnily (nárůst vývozu). Nerovnováhy by se vyrovnaly a my bychom dnes s napětím nečekali, zda Řecko bude či nebude schopno splatit příští splátku. Fakt, že si Řekové žili nad poměry, nemůže být přičítán Řekům na vrub. Kdyby měli vlastní měnu, tak by po období žití si nad poměry přišlo období utahování opasků, zcela automaticky s tím jak by jejich měna oslabila a dovozy tím pádem podražily.

Kontext řeckého problému

Pokud se tedy ptáme, zda měl či má být řecký dluh odpuštěn, je nutné si uvědomit následující věci: a) Řekové do eurozóny vstoupili dobrovolně, b) Řekové byli do eurozóny přijati dobrovolně, k obojí se hodí dodat “ačkoli v ní neměli co pohledávat”. Tím ale výčet nekončí: c) eurozóna byla nastavena špatně, jak jsem popsal výše, neboť mohla fungovat jen za určitých předpokladů – tzv. maastrichtských kritérií. Jejich problém je, že je možné je dodržovat jen pokud má stát malý deficit, nejlépe však přebytek obchodní bilance. Toto ale pochopitelně nemůže platit ve skupině 15 ale ani 20 či 28 států s různými ekonomikami, které jsou různě konkurenceschopné. A tím se dostáváme k d) Řecko, ale i např. Francie porušovali tyto kritéria, a co hůř, e) státy, které tyto kritéria dodržovaly (např. Irsko, či Španělsko – měli v době vypuknutí krize dluh kolem 30 % HDP) nakonec skončily s dluhy na úrovni ostatních států (tj. blíže 100 % HDP).
Kdo tedy udělal chybu a měl by nést odpovědnost za to, v jaké situaci se Řecko nachází? Řecko chybovalo, když souhlasilo se vstupem a poté porušovalo pravidla (v tom druhém víceméně nemělo na výběr). Ostatní státy a Evropská unie jako celek chybovaly, když Řecku vstup do eurozóny umožnily a když bylo tolerováno porušování pravidel ostatními státy. Největší chybou ovšem bylo prosazení a zavedení eura jako projektu, který stál na špatných ekonomických teoriích (optimal currency area), nepochopení povahy a reálného fungování peněz, a byl veskrze politickým, nikoli ekonomickým projektem.

Je oddlužení řešením?

Výsledkem je Řecko, které je v hrůzostrašné situaci (viz vítězství extrémní levice v posledních volbách). V této situaci se Řecko ocitlo jen částečně vlastní vinou, ale břemeno této situace je nuceno nést samo. Jaké je tedy řešení? Odpuštění dluhů samo o sobě nepomůže. Jednou už bylo 50 % dluhu drženého bankami “odpuštěno”, situace se ale nezlepšila. Jak je z výše popsaného jasné, problémem není dluh jako takový, ale nastavení eurozóny, které jej neumožňuje snadno řešit. Jako řešení proto vidím masivní redukci řeckého dluhu. Tato redukce by ale nutně musela být doprovázena opatřeními, která by zajistila, že se řecká obchodní bilance dostane do přebytku. Jednou z možností je obnovení drachmy. Jinou možností je tuto nutnost obejít zavedením evropského rozpočtu, který by fungoval jako transfer prostředků z konkurenceschopných oblastí do těch nekonkurenceschopných, jak to nyní funguje vnitrostátně např. na federální úrovni v USA. Redukce dluhu a přebytková obchodní bilance jsou dvě podmínky, které musí být naplněny, má-li se řecká krize vyřešit.

V současné době lze s trochou nadsázky říct, že Řecko je de facto kolonií Evropské unie. Ta vytvořila systém, který byl pro Řecko nevhodný, to do něj přesto dobrovolně vstoupilo a bylo dobrovolně přijato. Důsledkem řecké přítomnosti v tomto systému je, že jeho dluh je nyní užíván jako “páka”, tedy politický nástroj, proti Řecku. Jaký je tedy závěr? Rozhodně netvrdím, že Řecko bylo do eurozóny vlákáno proto, aby mohlo být následně manipulováno skrze dluh tj. diktováno mu, jaké politiky má přijímat. Nic to ale nemění na výsledku, který je právě takový: Řecký dluh je využíván jako páka proti němu k prosazování nesmyslných politik.

Text původně vyšel na serveru Ekonomický deník.

* Pokud neuvedeno jinak, data převzata z webu Trading economics.
** Graeber, David. (2011). Debt: the First 5000 Years. New York: Melvillehouse. Str. 6-9
*** Tamtéž, str. 9.

Autor: Jakub Peša | středa 13.5.2015 14:27 | karma článku: 12.71 | přečteno: 636x

Další články blogera

Jakub Peša

Trojjedinnost peněz

Mnoho lidí nerozumí tomu, že peníze jsou jen abstraktní věc bez vnitřní hodnoty. V tomto článku přistupuji k penězům komplexně a snažím se zbylé nejasnosti vysvětlit.

13.9.2015 v 12:35 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 486 | Diskuse

Jakub Peša

Požadavek splacení státního dluhu nedává smysl

Mezi ekonomy a většinovou populací existuje přesvědčení, že stát by měl svůj dluh splatit, respektive, že by s postupem času mělo docházet k jeho redukci. Toto přesvědčení je naprosto mylné. V tomto blogu se snažím ukázat proč.

25.8.2015 v 14:34 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 2363 | Diskuse

Jakub Peša

Proč státní dluh není problém?

Občas se v médiích, ať už je to z úst politiků, novinářů či dokonce ekonomů, dozvíme, že státní dluh dosáhl takové a takové výše, že je to problém a měli bychom s tím něco dělat. Jenže tomu tak není.

10.8.2015 v 19:37 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 1075 | Diskuse

Jakub Peša

Krize eurozóny: skutečně dluhová?

V současné podobě je eurozóna chybný projekt a vstup do ní proto rozhodně nemůže být pro ČR na pořadu dne. V článku toto tvrzení podkládám argumenty.

1.6.2015 v 10:46 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 646 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Petr Šindelář

Výrobci vzkazují spotřebitelům. Spotřebitelé vzkazují obchodníkům

Po světě se roznesla fáma, že Číňanům i přes nedostatek kvalitní smetany zachutnalo máslo. Evropanům máslo prudce zdražilo a obchodníci nutí spotřebitele se ceně přizpůsobit, což v našem malém Česku neplatí pouze pro máslo...

20.11.2017 v 9:52 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 940 | Diskuse

Milan Petrák

Ke starším podnikatelům pro minerálku, k mladším pro slivovici

Obliba oboru podnikání je silně závislá na věku i pohlaví. Starší muži dávají přednost jiným oborům podnikání než mladší a stejně tak to platí pro ženy.

18.11.2017 v 22:28 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 388 | Diskuse

Karel Trčálek

Marxistické hlavy řádí jako divé, socialismus je zpátky v plné parádě

Ale netouží většina z nás právě po socialismu? Copak se nechceme vrátit zase tam, kde nám bylo tak dobře, kde nám bylo bez eurofašistů mnohem, ale opravdu mnohem líp?

16.11.2017 v 12:39 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 628 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Marxistické hlavy řádí

Když jsem o nich kdysi dávno slyšela poprvé, pomyslela jsem si, jaký naivka asi může na takovou pitomost z říše konspiračních teorií skočit. Teď už mám konečně odpověď. Je to Evropská komise.

16.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.61 | Přečteno: 16228 | Diskuse

Hana Šťastná

Aby mi kobyla nezchromla cestou do gdPR....

V souladu s fyzickou a mentální náturou, pod vlivem okolností a tužeb, klopýtám životem na koni jménem Osud. Příští jaro mi Velký Bruselský Bratr (VBB) nasadí brnění v podobě Nařízení GDPR (General Data Protection Regulation).

15.11.2017 v 13:19 | Karma článku: 26.51 | Přečteno: 1107 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 893
Student mezinárodních vztahů na FSS MU, člověk zajímající se o svět kolem sebe, kterému není lhostejné, v jaké čtvrti, městě a zemi žije.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.