Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Požadavek splacení státního dluhu nedává smysl

25. 08. 2015 14:34:11
Mezi ekonomy a většinovou populací existuje přesvědčení, že stát by měl svůj dluh splatit, respektive, že by s postupem času mělo docházet k jeho redukci. Toto přesvědčení je naprosto mylné. V tomto blogu se snažím ukázat proč.

Upozornění na základě reakcí čtenářů: tento článek se věnuje státnímu dluhu a státnímu rozpočtu, nikoli dluhům soukromých osob a firem, a nikoli dluhům států v jiných než v jejich vlastních měnách (tj. v eurech, dolarech apod.) Dluhy se mají splácet. Totéž platí i pro ten státní. V textu se snažím vysvětlit, proč by ale státní dluh ČR neměl být nikdy splacen kompletně celý, a proč by se neměl zmenšovat.

Kdyby stát nedlužil, čím budeme platit?
První věc, kterou je třeba si uvědomit je, že všechny peníze jsou dluhy, ale také vice versa, tedy všechny dluhy jsou peníze. Takto to funguje přinejmenším od roku 1971, kdy prezident Nixon oznámil konec směnitelnosti dolarů za zlato. Co to znamená? Znamená to, že každá jednotlivá koruna, která na světě existuje, je vedena jako něčí dluh. Mince a bankovky ve vaší peněžence vede jako dluh Česká národní banka (ČNB). Peníze na vašem běžném i spořícím účtu jsou dluh vaší banky vůči vám.

Když si toto uvědomíme, naskýtá se první otázka: Čím splatit státní dluh? Lze to vůbec? (Neřešme teď otázku, kde na to vzít, protože ta, jak se ukáže, je pro argument nepodstatná.) Odpověď zní samozřejmě že ano, ale nechceme to. Státní dluh bychom mohli splatit bankovkami. Jenže v tom případě bychom úročený dluh ministerstva financí převedli na bezúročný dluh ČNB. Moc jsme si ale nepomohli, stát stále dluží. Dobrá, řeknete si, splatíme státní dluh pomocí převodů na účtech. Jenže kdo drží státní dluhopisy? Banky a fondy. Opět se dluh ministerstva financí změní jen na dluh ČNB, tentokrát ale nebude mít podobu bankovek, ale rezerv komerčních bank na účtech v ČNB. Ukázali jsme si tedy, že korunami státní dluh splatit nelze. Dokud budou v české ekonomice nějaké koruny, vždy bude stát dlužit, ať už prostřednictvÍm ministerstva financí, nebo ČNB (přičemž obě instituce podléhají Parlamentu ČR).

Pak nás napadne cizí měna, třeba euro, nebo dolary. Vybízí se ale otázka, proč by někdo chtěl, aby český stát splácel své dluhy, nominované v korunách, v cizí měně. To nedává smysl. Od toho jsou přeci dluhy nominovány v korunách, aby se splácely v korunách. Státní dluh je nutné splácet. Nikoli ale splatit celý. To může být dokonce nebezpečné.

Jaké je tedy řešení? Tato otázka je totiž chiméra. Řešení neexistuje, protože neexistuje ani problém. Český státní dluh prostě není problém, do té doby, dokud je ČR měnově suverénní zemí, tedy dokud nepoužívá euro, nebo třeba dolar.

Celý “problém”, spíše řečeno ale nepochopení, vychází z faktu, že se k věci vyjadřují lidé, kteří nerozumí pojmům peníze a měnová suverenita.

“Český státní dluh” je velmi matoucí slovní spojení. Vytváří dojem, že něco je špatně, i když není. Český stát je totiž měnový suverén, a svou měnu, českou korunu, má, na rozdíl od zemí eurozóny, pevně ve svých rukou.

Dluh není problém občanů, je to jejich bohatství
Často se ale objevuje ještě jedna otázka, a ta se týká se dluhové služby. Jde o to, kolik ČR platí ročně na úrocích. Někteří lidé vám řeknou, že toto je problém, a že jde o peníze, které stát každý rok vyhodí do koše. Tyto lidi neposlouchejte. Nevědí, o čem mluví.

Každá finanční transakce má dvě strany. Včetně dluhu. Je tu věřitel a dlužník. Je-li stát dlužník, kdo je věřitel? Soukromý sektor, tedy domácnosti a firmy *. Nevěřte politikům a ekonomům, kteří se vám snaží nakukat, že státní dluh je váš problém. Není. Je to věc státu, ten je dlužník, ne vy. Vy můžete být věřitelem, a to tehdy, když si koupíte státní dluhopis, nebo si spoříte na penzi v některém z penzijních fondů, jejichž konzervativní složka investuje do ...? Státních dluhopisů! Státní dluh není váš problém, je to vaše bohatství. Ovšem, jen pokud nejste Řek či Španěl. Nebo Slovák. (Tyto státy nemají vlastní měnu, a jejich dluhy jsou stejným problémem, jako dluhy domácností a firem.)

Česká republika nemůže zbankrotovat
Představte si, že nějaká soukromá společnost, třeba Škoda Auto, vydá dluhopisy. Bude ležet břemeno těchto dluhů na vás, jen proto, že vy jste zákazníky této společnosti? Bude na vás ležet břemeno dluhů, tedy splácení těchto dluhopisů, jen proto, že Škoda Auto k jejich splácení použije peníze, které vydělá prodejem aut svým zákazníkům, tedy vám? Nikoli. A teď si představte, že by Škoda Auto měla zákonné právo vytvářet peníze, v různých podobách. Byl by pak dluh Škody Auto vaším problémem?

Český stát nemůže zbankrotovat, pokud nebude chtít. Vždy může totiž udělat dvě věci: a) natisknout více peněz, a to buď bankovek, nebo prostě naťukat čísla do počítače, nebo b) vydat další peníze ve formě dluhopisů. Pamatujete ze začátku? Peníze jsou dluh, a dluh jsou peníze. Má český stát příští měsíc splatit 300 miliard jako splátku dluhopisů? Tak vydá nové dluhopisy v hodnotě 300 miliard. Co když ale za daný úrok nebude nikdo dluhopisy chtít? Nic se neděje. Stát jednoduše vydá dluhopisy s vyšším úrokem. Vždy, dokud má vlastní měnu, bude mít na jejich splacení. Vždy bude moci vydat další dluhopisy (dluh, tedy úročené peníze), které někdo přijme.

Napadne vás, a co inflace? Co Výmarské Německo, co Zimbabwe? Neskončily tyto země s hyperinflací v řádu statisíců či milionů procent po tom, co tiskly peníze? Odpověď zní ne. Například u Výmarského Německa nebyla inflace výsledkem tisku peněz, ale tisk peněz byl reakcí na inflaci, a teprve potom došlo k hyperinflaci. Zkrátka řečeno, vztah mezi inflací a penězi je mnohem složitější než si většina ekonomů myslí. Neplatí ono prosté “Inflation is too much money chasing too few goods.” (Inflace je příliš mnoho peněz na příliš málo zboží.) Tématu inflace a hyperinflace se budu věnovat v jednom z příštích příspěvků.

Prozatím si vystačme s moudrem, které utrousil H. L. Mencken: “Na každý lidský problém vždy existuje dobře známé, elegantní, přímé a věrohodné řešení, které je ale zároveň chybné.”

PS: Z výše popsaného vyplývá, že ti, kdo chtějí prosadit dluhovou brzdu, chtějí vlastně prosadit brzdu pro naše bohatství (a penze).

PPS: Z toho, že dluh není špatný a měl by růst, ještě nevyplývá, že se mají zvyšovat výdaje, a ještě k tomu na spotřebu. Rozumné je ponechat výdaje na stávající úrovni, restrukturalizovat je směrem k investicím a snižovat příjmy, tedy daně. To ostatně dělal Reagan v 80. letech, která byla násladována úspěšnými 90.lety. Čím byla následována 90. léta, kdy Clinton snižoval státní dluh a měl přebytkové rozpočty, snad nemusím připomínat.

PPPS: Nechce se vám věřit tomu, co píši? Podívejte se na stránky St. Louiské pobočky Fedu, na graf státních výdajů. Zjistíte, že každé recesi a depresi, kterou americká ekonomika prošla, předcházelo snižování schodku rozpočtu, či dokonce jeho přebytky. Když se nezadlužuje stát, musí někdo jiný. Za Clintona to byl americký soukromý sektor - domácnosti. Výsledkem byla dot com krize a globální finanční krize.

_____________________________________________________________________

* Pokud si ČR půjčí u mezinárodní instituce, jiného státu, či firmy (banky) v cizí měně, tento dluh funguje pro ČR stejně jako funguje dluh pro domácnost nebo firmu. Problémem eurozóny je, že euro je pro všechny členské země cizí měnou, neboť není ovládáno centrální bankou dané země, nýbrž Evropskou centrální bankou. Řecké dluhy jsou tak obdobné jako dluhy každého z nás, či jakékoli firmy. Dluhy české vlády v korunách fungují ale tak, jak je popsáno v textu.

Autor: Jakub Peša | úterý 25.8.2015 14:34 | karma článku: 16.67 | přečteno: 2363x

Další články blogera

Jakub Peša

Trojjedinnost peněz

Mnoho lidí nerozumí tomu, že peníze jsou jen abstraktní věc bez vnitřní hodnoty. V tomto článku přistupuji k penězům komplexně a snažím se zbylé nejasnosti vysvětlit.

13.9.2015 v 12:35 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 486 | Diskuse

Jakub Peša

Proč státní dluh není problém?

Občas se v médiích, ať už je to z úst politiků, novinářů či dokonce ekonomů, dozvíme, že státní dluh dosáhl takové a takové výše, že je to problém a měli bychom s tím něco dělat. Jenže tomu tak není.

10.8.2015 v 19:37 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 1075 | Diskuse

Jakub Peša

Krize eurozóny: skutečně dluhová?

V současné podobě je eurozóna chybný projekt a vstup do ní proto rozhodně nemůže být pro ČR na pořadu dne. V článku toto tvrzení podkládám argumenty.

1.6.2015 v 10:46 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 646 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Petr Šindelář

Výrobci vzkazují spotřebitelům. Spotřebitelé vzkazují obchodníkům

Po světě se roznesla fáma, že Číňanům i přes nedostatek kvalitní smetany zachutnalo máslo. Evropanům máslo prudce zdražilo a obchodníci nutí spotřebitele se ceně přizpůsobit, což v našem malém Česku neplatí pouze pro máslo...

20.11.2017 v 9:52 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 940 | Diskuse

Milan Petrák

Ke starším podnikatelům pro minerálku, k mladším pro slivovici

Obliba oboru podnikání je silně závislá na věku i pohlaví. Starší muži dávají přednost jiným oborům podnikání než mladší a stejně tak to platí pro ženy.

18.11.2017 v 22:28 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 388 | Diskuse

Karel Trčálek

Marxistické hlavy řádí jako divé, socialismus je zpátky v plné parádě

Ale netouží většina z nás právě po socialismu? Copak se nechceme vrátit zase tam, kde nám bylo tak dobře, kde nám bylo bez eurofašistů mnohem, ale opravdu mnohem líp?

16.11.2017 v 12:39 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 628 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Marxistické hlavy řádí

Když jsem o nich kdysi dávno slyšela poprvé, pomyslela jsem si, jaký naivka asi může na takovou pitomost z říše konspiračních teorií skočit. Teď už mám konečně odpověď. Je to Evropská komise.

16.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.61 | Přečteno: 16228 | Diskuse

Hana Šťastná

Aby mi kobyla nezchromla cestou do gdPR....

V souladu s fyzickou a mentální náturou, pod vlivem okolností a tužeb, klopýtám životem na koni jménem Osud. Příští jaro mi Velký Bruselský Bratr (VBB) nasadí brnění v podobě Nařízení GDPR (General Data Protection Regulation).

15.11.2017 v 13:19 | Karma článku: 26.51 | Přečteno: 1107 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 893
Student mezinárodních vztahů na FSS MU, člověk zajímající se o svět kolem sebe, kterému není lhostejné, v jaké čtvrti, městě a zemi žije.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.