Mám ještě nějaké dotazy: 

- co myslíte pod pojmem dluh.  Mohl byste tento pojem nějak vysvětlit?

- co máte na mysli, když mluvíte o penězích jako uchovateli hodnoty.

Děkuji za vaše otázky:

- dluh je určitý společenský vztah, přesně závazek. Peníze tento vztah vyčíslují. Příklad pro ilustraci: Zbytek světa vůči USA hromadí dolary, tyto dolary jsou pak nárokem (claim) zbytku světa na zboží prodávané v dolarech v USA, totéž jiným pohledem lze říct, že dolary zbytku světa jsou závazkem USA vůči němu (jsou zavázány jim jednou poskytnout reálné statky za ty dolary). V tomto smyslu jsou USA zadluženy (v tom, že ti, kdo hromadí "finanční statky" je jednoho dne budou chtít proměnit za reálné např. auto Ford)

- peníze jako uchovatel hodnoty znamená, že peníze uchovávají hodnotu v čase. Problém s tím ale je, že jejich hodnota kolísá v závislosti na inflaci či deflaci klesá resp. roste. Tahle funkce peněz pro mě není ale tolik významná, zaměřuji se na funkce prostředku směny a zúčtovací jednotky, které spolu úzce souvisí.

měna je od slova měnit. Představuje tedy směnnou jednotku, ve které lze stanovit směnnou hodnotu jakéhokoli zboží. Peníze jsou jen poukázkami vyznačujícími, kolik jednotek měny poukázka nebo mince vyjadřuje. Je úplně jedno, zda je ta poukázka papírová, kovová, hliněná nebo plastová. A je úplně jedno, zda tu poukázku vystavil stát (státovka), banka (bankovka), nebo soukromá osoba (šek, akcie, směnka). Důležitá je hodnota směnné jednotky (měny). A stát je tu od toho, aby tuto směnou hodnotu měny nastavil a korigoval. K tomu mu slouží měnová politika státu a monopol na tištění peněz. Stát pak ručí za hodnotu peněz, které tiskne. Směnné poukázky může vystavovat kdokoli jiný. Nemá ale takouvou autoritu, aby zaručil směnitelnost poukázky, kterou vystavil. Stát tuto autoritu má, i když mnohdy násilím vynucenou.

Dnes už dokonce ani není nutné mít peníze ve formě papíru nebo mince, abyste potřebovali směnit zboží. Dnes stačí platební karta, jejíž pomocí je elektronicky odečten počet jednotek měny, které vlastníte.

autor má pravdu v tom, že směnná jednotka je určena státem kvůli daním. Vidět to lze i dnes při barterovém obchodování:

fima A nabídne firmě B, že spolu vzájemně smění zboží. Dohodnou se na vzájemné směnné hodnotě svých výrobků (nebo hodnotě svých služeb) a provedou směnu. Takže dodje k dohodě, že 100 kusů výrobku firmy A odpovídá hodnotě 35 kusů výrobků firmy B. V tomto poměru pak dojde k barterovému obchodu bez potřeby peněz.

Jenže tato barterová směna podlého zdanění (DPH, daň z příjmu). A protože daně se platí ve státem stanovených jednotkách, je nutné tento firemní barter vyjádřit v měně.

V systému, kdy si stát přivlastnil monopol na tištění peněz nelze asi o jiných, než státních penězích mluvit.  Přesto tu vznikají a nezávisle na státu tzv. kryptoměny, které se vytvořily uměle a nevypadá to, že by jim lidé nedůvěřovali i když nejsou ničím kryté, tedy ani těmi daněmi.   Není to v rozporu s tím co píšete?

Děkuji za otázku. V rozporu s tím, co píši to není. Profesor Wray, jeden z hlavních představitelů MMT, v USA na univerzitě, kde přednáší vytvořil vlastní měnu. Vyprávěl nám o tom jeden doktor z naší fakulty, který byl na univerzitě u prof. Wray jako visiting scholar. Jméno měny si již nepamatuji, podstatné ale je, že její zavedení odpovídá tomu, co se píše v článku: měna není "mazivo" vzniklé na trhu, ale vzniká díky poptávce vytvořené autoritou. Prof. Wray měnu zavedl tak, že k absolvování jeho předmětů musí studenti získat určitý obnos v jeho měně. Tu získávají za plnění úkolů v rámci předmětu. 

Podobně mohou zavést měnu i rodiče v domácnosti. Stačí dětem říct, že aby se mohli dívat hodinu na televizi potřebují 5 penízky, na hodinu na internetu 3 penízky atd. a pak vytvořit seznam, jak mohou peníze získat: vysátí: 10 penízků, vynešení koše 3 penízky, atd. 

Poptávku po měně samozřejmě můžete vytvořit i jinak.

V článku ostatně citují Minskyho: "Vlastní měnu může vytvořit každý, problém je někoho přimět, aby ji přijal někdo další."

Někdy po roce 960 k nám přišel židovský kupec Ibráhím Ibn Jákúb a díky němu se zachovala nejstarší zmínka o městě Frága (Praha) v zemi Bújima (Bohemia - Čechy). Tento pozoruhodný muž také popsal, čím se v Praze hlavně platilo. Jako platidlo se používaly šátky (kusy plátna). Právě zde je původ českého slova "platit", které je odvozeno od slova "plátno".

Je to jeden z mnoha důkazů, že peníze jsou předmětem společenské dohody. Pokud se dva trosečníci ocitnou na pustém ostrově a jeden bude mít hromadu zlata a druhý deset slepic, pak ta hromada zlata bude mít stejnou hodnotu jako hromada kamení a slepice budou mít doslova cenu života. To uvádím jen čistě ilustrativně k Vašemu velmi zajímavému článku.